Zippo se zrodilo v malém pennsylvánském městečku, v té době známém především těžbou ropy a výrobou těch nejkvalitnějších olejů, které se používaly do těch nejsofistikovanějších přístrojů. Začátkem 30. let Spojené státy však procházely hlubokou krizí. Země, která po první světové válce zažila bezprecedentní ekonomický vzestup, nyní prožívala volný pád.
Banky a podniky krachovaly jako na běžícím páse a zemi sužovala obrovská nezaměstnanost. Každý se snažil vydělávat dolary na svou obživu jakýmkoliv způsobem, ale většina se nakonec musela spokojit jen s několika centy. Vzpomínky na dvacátá léta, kdy vydělávání peněz bylo skoro tak snadné, jako jejich utrácení, už připomínaly nedosažitelný sen. Těch pár odvážlivců, kteří se v této době snažili začít podnikat, bylo považováno za dobrodruhy nebo blázny.
První kapitola značky Zippo se začala psát v této temné době, aby se ten příběh později stal snad až trochu kýčovitým ztělesněním amerického snu.
Všechno začalo jednoho teplého jarního večera v roce 1932, na plese v bradfordském Country klubu, v kopcích nedaleko města Bradford v Pennsylvánii. Přestože se kvůli hospodářské krizi dávno začala stahovat mračna i nad bradfordským petrochemickým průmyslem, většina jeho obyvatel se stále ještě měla chuť se jít pobavit. Bradfordský Country klub byl potom místem, kde se scházela golf milující bradfordská “smetánka”.
Toho večera tam byl i jistý George G. Blaisdell, který se později stal známý jako “pan Zippo”. George a jeho bratr společně řídili svůj podnik Blaisdell Oil Company, těžařskou společnost, které se ale vůbec nedařilo. Tržby byly neuspokojivé, vyhlídky mizerné a Blaisdell trávil stále více času hledáním nových způsobů, jak vydělat peníze. Žádné nápady ale nepřicházely.
Konverzace v klubu se nevyhnutelně stáčela směrem k politickým otázkám, neboť americký prezident Hoover doposud nedokázal najít alespoň trochu fungující recept na řešení ekonomické krize a do nadcházejících voleb tak velké naděje vzbuzoval demokratický kandidát a newyorský guvernér Franklin D. Roosevelt.
Blaisdell, unavený z nekonečných a stále se opakujících diskuzí o politice, šel toho večera na terasu, aby si tam v klidu vychutnal svou cigaretu. Na terase uviděl známého, jak okázale vytahuje z kapsy starý mosazný zapalovač a snaží se jej otevřít, aby mu mohl připálit. Zapalovač byl značně ošumtělý a zoxidovaný, k chlápkovi v luxusním obleku rozhodně neseděl. Pohled na uhlazeného gentlemana, který nepoddajný zapalovač ne a ne otevřít, Blaisdelovi připadal komický, až se začal smát.
“Podívej se na sebe, jak jseš oháknutej, to si nemůžeš k tomu obleku dovolit nějakej slušnej zapalovač?” popíchnul jej Blaisdell. Jeho známý, syn jednoho z prominentních bradfordských milionářů, rozhodně nepovažoval tento dotaz za něco, čím by se měl vzrušovat. “Víš co? Tenhleten prostě funguje. Ty drahý zapalovače, co dobře vypadaj, ty stojí za prd. V tomhle průvanu si s nimi nezapálíš. A zapalovač nosím od toho, aby zapaloval. Hodinky, který se furt předbíhají nebo zpožďují, jsou ti taky k ničemu, i kdyby byly ze zlata. Chápeš?”
Zapalovač "rakušák", který inspiroval G.G Blaisdella při vývoji Zippo zapalovače
Ta slova ”prostě funguje” nedala té noci Blaisdellovi spát. “No jasně, v této zlé době lidé hledí na to, aby to bylo spolehlivé a něco to vydrželo. Hodně to vydrželo, nejlíp na věky…. A vůbec…, jaká zlá doba? Lidé přece budou oheň potřebovat pořád, v jakékoliv době. Tyhle zapalovače…., lidé vždy budou chtít hlavně zapalovače, na které je spoleh…, to je ono!”
Blaisdell byl velmi ambiciózní muž a na obchod měl čich. Malý nevzhledný “rakušák” za 25 centů Blaisdellovu představivost rozpálil do běla. Ale více, než cokoliv jiného, byl Blaisdell muž činu. Bez váhání si od rakouského výrobce vyžádal výhradní distribuční práva pro celé Spojené státy. A tak tento na první pohled bezvýznamný moment způsobil, že se Blaisdell pustil do podnikání se zapalovači, které do USA nejprve začal dovážet z Rakouska.
Následující článek: Den, kdy vznikl Zippo zapalovač